Žít život

Dnes bych se rád podělil o tato krásná slova od Williho Kratze.

Zdrženlivá radost, někdy vnitřní chvění, záře radostného očekávání toho, co může, bude, mělo, může přijít. Omezování citů – a přesto to klepe. Ozve se zaklepání na dveře vnitřní vitality, která se točí v rámci naučené zdrženlivosti. Pokud chci žít živě, radostně, intenzivně, vzpřímeně a upřímně, nesmím hledat ochranu ani bezpečí.

Pak musím skákat bez sítě.

Musí nabídnout životu svá holá ňadra s otevřenou náručí. Učinit se zranitelným také znamená skutečně se otevřít plnosti života, všem jeho aspektům a úrovním.

Chci následovat vnitřní tah, jemné volání.

Vnitřní dítě chce být viděno a oživeno, chce být osvobozeno od pohřbu. Chce to jen žít a být tím, čím je. Cesta může být hrbolatá a já cítím, že to chce odvahu a důvěru.

Může vést ke svobodě, přes všechny barvy prožitku, přes hluboký strach a divokou radost, přes zranitelnost, naději, otevřenost, spontánnost, těžkost a lehkost, pravdivost a jasnost. A jako zvláštní dar od bohů, jako odměnu za podnik, mohu uvíznout na ostrově oddanosti – oddanosti životu.

Oddanost jako duchovní forma smrti, jako prvotní polévka jiskřivého ohňostroje, kterým život chce být.

"Protože život je sláva..."
Cítím, že stojí za každou bláznivou věc odvážit se tohle zažít. Chci statečně čelit duchům a nestvůrám, které mohou obléhat tuto cestu, a podívat se jim do očí. Jen tak je mohu uznat jako svou součást, ctít je, vykoupit je v sobě a transformovat jejich obrovský energetický potenciál.

Proměňuje se ze strachu v radost a lásku; z letargie k radosti ze života. Všichni máme poslání a požehnání bohů, abychom to dokázali.

Protože „BŮH“ je jiné slovo pro RADOST – ŽIVOT – LÁSKU.

Willi Kratz / 2. února 2002