Jste kritizováni - no a co?

Tento nadpis je trochu přehnaný, protože jsme obvykle naštvaní, když jsme kritizováni. Okamžitě se začneme kritizovat a dělat si starosti. To se děje automaticky ve vaší hlavě - a je těžké tomu zabránit...
Přemýšlíme o kritice z minulosti a dokonce i kritice, která může přijít v budoucnu. Vlastně je to šílené!

Kdykoli ale někdo upozorní na naše chyby, často jemnými náznaky a radami, co by se ještě dalo zlepšit – samozřejmě vždy s dobrým úmyslem – ale vždy se zdviženým prstem, podkopává to naši sebeúctu.

Možná nakonec není tak špatné být kritizován. Snad jen to, že tato jediná kritika se vysloveně trefuje do toho jednoho malého kousku mozaiky v celém našem mozaikovém obrazu, který nám vadí a že si vždy dáváme pozor, aby si toho nevšimli ostatní, protože tuhle jednu malou chybičku si prostě neodpustíme.

Jsme hluboce společenské bytosti a je přirozené, že nás tato kritika bolí. Pokud máme 100 kousků naší osobní mozaiky, která tvoří to, kým jsme jako celek, a tento jeden malý střípek nás obtěžuje a dostane se pod palbu, pak je ovlivněna celá naše osobnost. A jako by to nestačilo, přidáváme k této bolesti zvenčí věci, které v sobě nosíme a nemůžeme si je odpustit.

To jsou takříkajíc „bonusové bolesti“. Takže se zatlučeme a přidáme k tomu kritiku, která přichází zvenčí.

Odkud tyto „bonusové bolesti“ pocházejí? Příliš mnoho negativních emocí, zážitků, myšlenkových vzorců a vzpomínek?

Věci, které nás provázejí dodnes, protože jsme je nikdy nedokázali nechat jít?

Naše světlé stránky a naše temné stránky.

Je každá kritika, která přijde, skutečně a skutečně tím hrozným zážitkem, kterého se tak bojíme? Normálně ne!

Pokud se s kritikou vypořádáme tak, že si vezmeme to, co je pro nás užitečné, pak už jsme ušli dlouhou cestu. Protože pak se z toho poučíme a půjdeme dál.

Děkujeme, že jste nám umožnili učit se!

Začneme-li přijímat kritiku, ztratí svůj hrozivý stín, který nad námi visí jako Damoklův meč. Už jen toto uvědomění nás nabíjí energií a usnadňuje život.

Ale jak přesně bychom to měli implementovat?

Pokud se objeví kritika v jakékoli podobě, bylo by nejlepší, kdybychom na ni nereagovali okamžitě. Pokud dáme naší mysli trochu pauzu, aby se „srovnala“, jsme si prostě více jisti, že na tuto kritiku odpovíme objektivně.

Berte věci pomalu, vypusťte ze situace vzduch, aby se vám věci nevymkly z rukou.

Zatímco část mozku, ve které jsou uloženy staré emoce, potřebuje dvě nebo tři sekundy, aby se „srovnala“, všechny užitečné „zdroje“ v mysli lze aktivovat.

Můžeme se mezitím zakotvit. Například myslíme na lidi, kteří nás milují takové, jací jsme, nebo myslíme na mnoho dobrých věcí, které jsme v životě udělali.

Dokážeme-li se na kritiku podívat objektivně v jejích aspektech a částech, můžeme se o ní náležitě rozhodnout. Možná dokonce dojdeme k poznání, že na kritice nebylo málo...

Snad vše, co zbývá, lze přijmout jako „promyšlený návrh“?

Faktem je, že pokud se dokážeme vypořádat s kritikou, pak můžeme přestat chodit po skořápkách svým životem, vyhýbat se obtížím nebo se dokonce fixovat na to, že neděláme chyby.

Pokud připustíme, že kritika ve svých různých podobách a příchutích prostě zůstane běžnou realitou a že každý má své světlé i stinné stránky, pak zbývá říci jediné: No a co! Tohle je život!

Takže pokud jste znovu kritizováni, pak pomáhá: přijměte to - narovnejte si korunu - narovnejte záda - hrudník ven - jděte dál.

Je čas žít odvážněji, svobodněji a jasněji!